Floutek

Tenhle mohl být takový floutek, co pro kdejaké dobrodružství a každou sukni hnedka hlavu ztratil. Nikde se moc dlouho nezdržel, ačkoli jednou za delší čas se i rád vracel na svá oblíbená místa. Jen tam, kde už toho vyvedl přespříliš, se vracet nemohl. Tu by ho hnal sedlák vidlema, že mu ženu svedl, tam by za ním hajnej psy pustil, že dceři hlavu popletl. Jinde ke hraní mariáše dokonce i faráře umluvil a pak ho i se štangasty tak obehrál, že už se taky ukázat nemohl.

S lidmi to moc dobře uměl. Byl to mluvka. Hodně se smál, jazyk měl ostrý a koutky prořízlé. S chlapama mluvil rázně, tónem břitkým. Rád přeháněl a jejich domýšlivosti náležitě podstrojoval. S ženami zvučně koketoval. Přecházel ze zemitých hlubokých tónů muže zkušeného do zvučných a košatých hlasů bardů a poetů.
Nejradši ho měla vesnická děcka rozličného věku. Prožil spoustu dobrodružství a se svou fantazií si jich navíc dvojnásob ještě navymýšlel. Menší děti zůstávaly sedět zkoprnělé s pusou dokořán. Ty větší se tvářily, jakože ví, že si vymýšlí, ale přitom ve skrytu duše toužily na nějakou z těch dalekých cest vyrazit a alespoň jedno z těch dobrodružství taky zažít. Byly i vsi, kde mu za vyprávění zaplatili drobný peníz, pozvali ho do svých příbytků ke stolu a k noclehu nebo ho pohostili v tamní krčmě.

Pokud jemu sudičky něco vložily do vínku, tak to byl mrštný jazyk a štěstí v kartách. Jednou se nad jeho umem ve hře štangasti tak rozčílili, až ho nařkli, že určitě podvádí, má smlouvu s čertem a v rukávech mu rostou samá esa. Náležitě se jim zplna hrdla vysmál. Pár pořádných piv na obou stranách udělalo své. Štangasti ho vyvlekli ven před hospodu, v chladném šerém večeru ho vysvlékli až do spodků, ale žádná esa samozřejmě nenašli. Ani ležící na zemi jen tak ve spodcích se jim nepřestal smát. Tak ho ti naštvaní sedláci obrali o všechny peníze, oblečení naházeli do tůně a tak jak byl ho hnali podél potoka ze vsi. Floutek jeden se pořád smál a utíkal pryč, až to ti vidláci nakonec vzdali.

Po nějaké chvíli se před ním objevil starý vodní mlýn. Zadýchaný se sesunul k zídce náhonu a zhluboka oddechoval. Možná by tam takhle přiopilý i dočista prochladl ve své poslední hodince. Jenže ze mlýna vyšla krásná mlynářka a jala se mu pomoci. Dala mu vědro teplé vody na omytí, ke krbu ho usadila, teplou večeři nabídla i košili a kalhoty mlynářovi donesla. Jak tam spolu seděli a klábosili, postěžovala si mu, že mlynář je starý zlý mrznout, že ji zanedbává a místo toho, aby si na ni čas našel, chodí radši s kumpány sedláky do vsi karty hrát a často se domů ani nad ránem nevrací.
Floutkovi jednomu problesklo v očích, široce se usmál a... a věděl, že už zase bude lítat v dalším průšvihu. :) 👻😉