Malíř

Tenhle mohl být třeba malířem. Žil ve skromném kamenném domku přímo na návsi, který už dávno vzal zub času. Jako všichni ve vsi i on pracoval na polích, v sadech a občas vypomohl kde bylo třeba. Jeho vášní ale byly obrazy. Zachytit moment lidského dění nebo zvěčnit přírodu a okolní krajinu v její plné kráse, to bylo něco, čemu se dokázal věnovat kdykoliv se naskytl čas.

Jen co skončily sklizně a nemuselo se hned od rána pracovat, on nevyspával a dál si přivstával. Do podpaží schoval roli o pár listech papíru, dlaní uchopil nekolik štětců, starou paletu a v druhé ruce si nesl jednoduchou trojnožku z borových latí. Jednoho takového rána měl namířeno na nenápadný vrch za lesem nad vsí. Nijak velký, ale odevšad byl vidět. Na druhou stranu, a to byl účel jeho cesty, z vrchu bylo vidět široko daleko. Říkalo se mu jednoduše, jako všude, Špičák. Dnes byste ho v mapě našli pod jménem Zbraslavský vrch.

Bylo brzo. Ještě více tma než šero a mlčný les sotva ožíval prvními denními zvířaty. V klidu si usadil plátno do trojnožky poté co vystoupal nahoru a na chvíli se usadil vedle na zem. Pozoroval a navnímával měnící se nezměrný živý obraz před sebou. Východní horizont na něm rychle oranžověl a rudnul jak o svém příchodu dávalo vědět slunce. Pomalu začal rozeznávat pestrobarevné syté odstíny podzimních hávů stromů. Nejvýraznější byly javory. Ty se v časném podzimu převlékly jako první a rovnou na sebe vzaly poutavé plamenné tóny jasně žluté a oranžové. Temně rudé ohnivé špičky pak obrazu dodaly třešně, které se příznačně začaly zabarvovat právě odshora.

Malém by snad i na plátno zapomněl, kdyby jeho pohled náhle neupoutal tenký zářivý srpek slunce, který se zrovna vítězně prodral nad pás lesů v dáli a zahrál tak rozhodující tah ve hře s nocí na přetahovanou. Malíř vyskočil na nohy a jal se svých štětců a barev.

Pohled je odtud skutečně nádherný. Hned trojici stolových hor tu můžete přehlédnout očima od východu po západ. Jmenovitě Vladaře, Chlumskou horu a Kozelku. Společně tvoří přibližně stejně vysokou rovinu, do níž se nesmírně zakousl prastarý zub času a vytvořil bezpočet údolí. Mezi nimi i to jedno zdejší... zapomenuté.

Jiného dne zachytil malíř na plátno ševelící vesnické babky sedící na lavičce pod lípou, která vévodí zdejší návsi. Ten obraz by dnes mohl být pojmenován "Před vynálezem bulvárního tisku." Nerušeně mohl momentku detailně zvěčnit jen díky svému domku přímo na návsi a záclonám v okenicích.

Malovat uměl i portréty a vytvořil jich mnoho. Jen hádat ale můžeme, proč mnohé z nich ponechal z části nedokončené. To... už se asi sotva dozvíme.